Czechferrari.cz

Dlouho plánovaná cesta na Nürburgring se stala realitou a její první kilometry se začaly odvíjet s rozbřeskem sobotního sluníčka (2.9.2006).

Den předem jsme ještě doplnili zásoby potravy jak pro autíčko tak pro lidskou osádku, do kufru přibylo i něco dárků pro lidi z evropské sekce Ferrarichatu. Na začátku cesty jsme vynulovali počítadlo kilometrů abychom měli přehled jak dlouhé naše putování bude. J. Hanus jr. + J. Hanus st. a Alfa Romeo 147 se vydala v 6.30 h. směrem Deutschland

Cesta probíhala vcelku bez problémů a to jak na české, tak německé straně, provoz byl přijatelný a hlavně plynulý. Se dvěma přestávkami cesta trvala cca 8 hodin a to bez trhání nějakých rychlostních rekordů a atakování maximální rychlosti našeho auta.

Jestli jsem si dělal naděje, že již po cestě uvidíme nějaké Ferrari, byly tyto naděje marné. První Ferrari proti nám jelo až teprve cca 20 km před Nürburgringem. Takže z prvního pohledu trochu, zklamání, ale soudit na první pohled se vždy nevyplácí.....

Po příjezdu jsem si v akreditačním středisku k press akreditaci si dovybavil i photo pass. Následovalo kratičké hledání přiděleného parkoviště A6, které bylo naštěstí hned u hlavních tribun. Nürburgring si pro nás jako uvítání připravil déšť a tak jsme mu unikli ve Fanshopu. V půl čtvrté odpoledne už nemělo cenu utrácet za vstupenku pro taťku, proto jsme se rozdělili, já jsem šel objevovat vnitřek paddocku a on vnější okolí okruhu. Nakonec měl i štěstí, neboť na tribunu u Coca Cola Kurve už byl vstup otevřený a mohl si tak vychutnat demo Ferrari F1. Já jsem přešel nadchodem přes cílovou rovinku a vyšel u průchodu na střeše boxů (dnes byla ještě zavřená, ale v neděli na ní diváci normálně mohli). Pár kroků a už jsem byl na konci střechy a poprvé jsem viděl rudý paddock. Ani jsem se nestačil pořádně rozhlédnout a už pode mnou startovalo jedno rudé FXX, lidé kteří stáli kolem něj sebou pořádně trhli.....:) pokračoval jsem ochodem prvního patra paddocku, které bylo pro první rozhlédnutí po ploše ideální. A skutečně, první pohled dvojíce 599 GTB Fiorano, druhý pohled černé Enzo, následuje prototyp Enza, 360M GT, kamion Menxu atd. atd. atd....... po krátké procházce a prvním fotografování svou pouť v paddocku končím a přesouvám se na parkoviště, kde máme sraz s otcem, ale protože u auta ještě není (zrovna si užíval F1 z tribuny) vrátil jsem se k nadchodu nad hlavní silnicí vedoucí kolem hlavních tribun, odkud pozoruji provoz. Právě odjíždí část účastníků srazu, v nastávajícím šeru a za nádherné zvukové kulisy (jak z silnice, tak blízké tratě) je přihlížení této scéně opravdovou lahůdkou. Po chvilce se oba scházíme a příprava na další důležitý bod naší cesty.

Nordschleife!

Vydáváme se směrem odbočce k nájezdu na start, protože ji míjíme rozhodujeme se, že nejdřív dojedeme dotankovat, následně se vracíme a odbočujeme na správné odbočce, následuje křižovatka, kde špatně odbočujeme a místo ke startu jedeme směrem do prostředku okruhu. Následuje další otáčení, návrat a tentokrát správné odbočení. Konečně se dostáváme i ke startu. Chvilku sledujeme mumraj aut, jejich řidičů a diváků přihlížejících u vjezdu na okruh. Atmosféra je neskutečná, jsou tady samí nadšenci, hodně Angličanů. Kupujeme lístek na naší premiéru na Nordschleife a doufáme, že za 16 Eur si to pořádně užijeme (hlavně aby se nestalo nic špatného). Ještě chvíli koukáme na hemžení lidí a pak najíždíme na start. Je 19.21........ A ouha diváci ukazují ne ne, značka zákaz vjezdu by nás asi taky měla varovat, u závor nám taky ukazují, že dneska už to nepůjde...... poslední start byl možný v 19.20..... no nic, obracíme se, kontrolujeme, že lístek platí do konce roku a odjíždíme....

Následuje rozvaha kde a jak přespíme. Protože jsme chtěli vyzkoušet, jak je k tomu vhodné naše auto, odjeli jsme směr Ulmen a přespali jsme u jedné z benzínových stanic. Pokud vám toto řešení nevyhovuje, určitě najdete místo na některém z velkých kempinků v blízkosti samotného okruhu. Dále se možné projet okolní vesnice a najít si nějaký „zimmer frei“ pension. Ačkoliv se internetem valila zpráva, že už jsou všechny kapacity v okolí Nürburgringu obsazené, nebyla to pravda a volné pokoje k pronajmutí šlo vcelku dobře najít.

Ráno se opět vracíme k Nürburgringu. Nejdřív se jedeme podívat na start Nordschleife kdy začnou jízdy pro veřejnost a kdy budou končit. Náš čas přijde odpoledne po šesté. Potkáváme asi třicetičlenou skupinu vozů Ferrari, jejichž majitelé měli v tu dobu Nordschleife jen pro sebe.

Ale teď je hlavní bod dne FRD! Parkujeme, kupujeme pro taťku vstupenku na tribunu a do paddocku (ačkoliv se celý den pohybuje jen v paddocku....) a poprvé společně vstupujeme do světa Ferrari.

Světa, který je takový sám pro sebe. Je zajímavé pozorovat různé skupiny lidí. Od fanoušků, přes členy týmů po vip-hosty. Mezi všechny se motají novináři a fotografové. Zde teprve člověk vidí jak fascinující celek do dává dohromady. Ale aby to nebylo tak idylické. Když vidíte běžné fanoušky namačkané u úzkých vrat přes které je vidět na pit lane nebo namačkané u otevřených zadních dveří boxů a zatím se těmito boxy procházejí znudění vip hosté, připadá vám to strašné a i trochu ponižující. (v té chvíli člověk ocení press a foto akreditaci, protože má víc práv než tyto dvě porovnávané skupiny lidí a umožňuje to vidět věci trochu z nadhledu)

Po seznamovacím kolečku po paddocku (prototyp Enza už tu nebyl) jsme si pořádně prohlédli parc fermé a výjezd účastníků testu pravidelnosti na trať. Ti měli zanedlouho odkrouženo a po nic se na trať vydaly formule Ferrari F1. Já jsem se poprvé vydal fotit až ke svodidlům, precizní traťový komisař mi dokonce ukázal místo odkud mám fotit (předtím jsem mu ve snaze obejít fotografujícího záchranáře dostal až za svodidla a to nemohl připustit:). V té době začalo bohužel také poprvé poprchávat, což se nelíbilo divákům, mě osobně, ani jezdcům ve formulích. Proto jsem se raději přesunul na pitlane, kde bylo také živo, obzvláště ke konci dema formulí.

Po nich měli svou prezentaci majitelé Ferrari FXX. FXX opravdu pochopíte až když ho vidíte na vlastní oči. Je to prostě nádherný nekompromisní dravec. Když nastartuje ohromí vás svým zvukem, když ho vidíte jak letí po cílové rovince, je to něco neobyčejného. Opravdu se dá srovnat s F1. Normální Enzo je proti němu jak dětská hračka. Konečně jsem měl možnost i trochu pochopit co Ferrari myslelo tím testovacím programem pro majitele FXX. Auta jim na akci přivezou, připraví, nastaví. Jezdci mají vlastní speciální stan. V průběhu dema vždy jezdec ujede pár kol a pak zajíždí do boxů, kde mu mechanik sdělí co bylo dobře co ne, provedou se drobné změny nastavení vozu, další mechanici vymění pneumatiky (pokud je potřeba, s hydraulickými zvedáky implantovanými do podvozku je celá operace velmi jednoduchá), popřípadě jen změní jejich tlak. Následně majitel opět vyjíždí na trať a užívá si svého stroje. Na konci jen zajede na pit lane a předá vůz přidělenému mechanikovi, který s ním zaparkuje do boxu, druhý mechanik mu s tím pomáhá a ukazuje cestu.

Další program měl už pro mě velmi rychlý spád. Setkání s evropskými členy Ferrarichatu a procházka s nimi. Krátká návštěva press centra abych zjistil kdy bude sraz fotografů pro focení až tu bude Michael Schumacher. Rychle doběhnout do auta a vzít si zapomenutou láhev s pitím (i když bylo docela chladno, žízeň byla veliká:) no a pak si vyčekat vpuštění na cílovou rovinku. Ve chvíli kdy jsem se dostal na asfalt Nürburgringu, se nad mou hlavou objevila helikoptéra s vzácným pasažérem. Michael vystoupil a já opět dostal jednu lekci z práce fotografa – být na správném místě, mít rychlé nohy a ostré lokty. Michael zašel do svého boxu, kde měl svou černo černou FXX a F1. Pořadatelé zbytek fotografů nahnali za pásku. Pak teprve jim došlo že tohle nezvládli, protože mělo ještě proběhnout poslední demo FXX. Proto přišlo s utahováním pásky a zaháněním fotografů za svodidla s plotem z důvodu bezpečnosti (to že předtím běhalo stádo lidí kolem přistávající helikoptéry asi nikomu nevadilo). V té chvíli bylo jedinou správnou strategií dělat hloupého stát na místě, držet se pásky a čekat co pořadatel vymyslí, ze začátku to vypadalo beznadějně a proto jsem se dobrovolně vydal za svodidla, udělal jsem svou druhou chybu, neboť pořadatelé vyměkli a hrozen kolegů zůstal před svodidly. Proto jsem se po chvilce vrátil do tohoto hroznu a čekal.....

A očekání se vyplatilo, v půlce FXX dema se k pilotům na trati přidal i M. Schumacher. Na konci dema zajely všechny FXX do boxů na na cílové rovince se objevila 599 GTB Fiorano. Po chvilce přišel i Michael. Po první části interview s Kaiem Ebelem nasedl do Fiorana a odkroužil pár kol, na cílové rovince vykroužil pár hezkých donuts a testoval Fiorano i na zpětný chod. Poté následovala další část interview a demonstrační jízda v FXX. A ačkoliv je vlastníkem tohoto kusu sám Michael, dával mu pěkně zabrat. Zanedlouho je již na cílové rovince objevilo Ferrari F2005 F1 včetně týmu mechaniků. Michael přesedlal a na programu bylo opět krátké demo s formulí. Chybět samozřejmě nemohly ani donuts. Dalším bodem programu mělo být fotografování, koho a s čím se vyjasnilo již po chvilce. Na cílové rovince se do vějíře poskládala 599 GTB, černá FXX a F2005 F1 a ačkoliv pořadatelé průběžně vymezovali různé prostory pro focení fotografů, jejich úkolem bylo prakticky jen vytvářet „křoví“ (ale snažili jsme se :) pro fotografování Michaela s ostatními vlastníky FXX atd.

Michael zamával publiku a odešel do boxů.......tím vlastně skončil celý program a začalo pořádně pršet. Než jsem se vymotal z cílové rovinky (neodolal jsem a musel si šáhnout na tamní asfalt) přes pitlane a FXX pit, vytvořila za boxem asi dvouset hlavá skupina fanoušků vyvolávajících jméno svého oblíbence. Michael skutečně po pěti minutách vyšel a chvíli rozdával autogramy, ale bylo jasné že na všechny se dostat nemůže, navíc déšť zesílil a zahnal Michaela zpět do boxu. Dělal jsem si naději, že po autogramu di Montezemola získám i podpis Michaela, ale ....no snad někdy jindy....

Ještě jsem zašel do press centra, kde jsem se zdržel asi 25 minut a trochu jsem vydýchával celou atmosféru úžasného dne. Diváci už byly na odjezdu, mnohé týmy měly taky sbaleno a vydávaly se na cestu k domovu, paddock, který byl předtím plný Ferrari už také dost znatelně prořídl, pršelo a foukal silný vítr. A to bylo znamení i pro nás, že FRD končí.

Ale ne tak docela.... No ano správně Nordschleife na nás čekala a dočkala se. Přijeli jsme po šesté hodině. Na parkovišti u vjezdu bylo přeci jen o hodně míň lidí a hektika včerejšího večera byla ta tam. V 18.18 projela naše alfička závorami na startu. Původně jsem si myslel, jak budu taťkovi diktovat sled zatáček, ale po chvilce mi bylo jasné, že mapa co mám v ruce je sice hezká, ale pro tyto účely naprosto na nic, raději jsem si užíval pohledu na trať ze sedačky smrti a užíval si to. Nakonec bylo lepší, že jsme to v sobotu nestihli. Pro nováčky byla v neděli trať volnější a tím i přívětivější. V průběhu nás pár aut předjelo a chvilku jsme se honili i s taxikovým minimusem pilotovaným profesionálem. Nejen my, ale i pasažéři toho busu, jsme z toho měli malé vánoce:). Hodinky při výjezdu hlásily 18.33.

Pokud jste si ještě nikdy Nordschleife neprojeli, určitě to v budoucnu udělejte, těch 16 Eur za jedno objetí okruhu to opravdu stojí. Je to báječný okruh, který vás určitě chytne. Navíc když víte, že tudy kráčela historie motorsportu je to ještě o něco magičtější. Opravdu doporučuji. (mějte však na paměti, že se nějak musíte vrátit domů, rozbité auto nebo i vaše zdraví za projetí zatáčky za limitem opravdu nestojí)

Ještě jednou jsme projeli kolem Nürburgringu a vydali se směrem na východ, v pondělí jsme si udělali výlet po německých městech a v úterý zavítaly naše kroky do nádherných a stále zajímavých Mariánských lázní. V úterý se západem slunce jsme dorazili domů a na počítatdle kilometrů se rozsvítila cifra 1925 km.

A jsme u závěru. Bylo to úžasné, uteklo to strašně rychle a stálo to za to. Pro příště - raději - když jet, tak na sobotu i neděli, protože pak vás obklopí tolik věcí, že nevíte na co dřív se zaměřit a když den skončí teprve pak vám dojde co jste nestihli. S tím souvisí i fóbie ze zaznamenávání, člověk půl dne kouká do foťáku a ani si neuvědomuje o kolik přímých prožitků přichází.

Taaáákže kdo letos nejel ať rychle zatlačí slzu a do kalendáře si na začátek září 2008 zaznamená „Ferrari Racing Days !!!!!!“ ......:)